Rady pro nemocné rakovinou

Breussova metoda - 42 denní půst

SMĚS ZELENINOVÝCH ŠŤÁV PRO PROTIRAKOVINOVOU KÚRU a 42 DENNÍ PŮST podle Rudolfa BREUSSE

300 g červené řepy, 100 g karotky (mrkve), 100 g celerové hlízy,

30 g černé ředkve, 1 brambora velikosti slepičího vejce

pije se také ledvinový a šalvějový čaj a jiné čaje podle místa nádoru

NUTNÉ PŘEČÍST!!!     

V Bedřichově v Jizerských horách je malý hřbitov a na něm hrobka rodiny Dvořákových. Před 23 lety v ní měl být pochován stavební inženýr Stanislav Dvořák. Bylo mu 62 let, měl rakovinu a byl smířený s tím, že zemře. Na náhrobní kámen si nechal vytesat jméno s datem narození, chyběl už jen den, měsíc a rok úmrtí. Muž ale žije dál, přežil všechny spolužáky a i ve svých 85 letech pracuje.

Stanislav Dvořák v roce 1984 zjistil, že mu v podpaží krvácí mateřské znaménko, které tam měl léta, a tak se vydal k lékaři. V liberecké nemocnici pacienta okamžitě operovali a pak ho pravidelně sledovali. Nebylo to ale dobré a po pěti letech si Dvořák našel v podpaží bouli. Jak správně tušil, byla to rakovina.

Následovala operace, ale za několik měsíců se nádor vrátil. Pacient šel pod skalpel potřetí, ale opět bez úspěchu, tumor se objevil znovu a rostl. „Tehdejší primář kožního oddělení z liberecké nemocnice Karel Borč (již zemřel, pozn. red.), který mě léčil, nakonec zhodnotil můj stav následovně: Koncem roku 1989 byla zjištěna metastáza do uzlin podpaží vpravo. Provedeno kompletní vyjmutí, ale po čtyřech měsících došlo k opětovné metastáze do téhož podpaží a proces byl tak pokročilý, že nádor postupoval podél velkých cév do hrudníku, takže chirurg nemohl provést operaci, aniž by porušil tepny a nervy. Pacient se ocitl bez možnosti léčby, ponechán osudu. To tehdy stálo v lékařské zprávě," vypráví Dvořák.

Na jaře 1990 měli jet manželé Jitka a Stanislav Dvořákovi do Švýcarska na dovolenou. Jejich známí jim zaplatili pobyt v Alpách, ale Dvořák se jim omluvil, že je na tom špatně a že nemůže přijet. „Telefonovali mi a přesvědčovali mě, že bych se mohl uzdravit pomocí metody Rudolfa Breusse. Prý musím 42 dní držet hladovku a pít jen zeleninové šťávy a čaje," vzpomíná muž na osudový rozhovor, který mu zachránil život. „Pak mi přátelé sdělili, že znají člověka, který díky této totální protirakovinné kůře rakovinu porazil. Léčba spočívala v tom, že tělo nádor během hladovky stráví a vstřebá."

Nebyla síla, která by mě zastavila.

„Prožíval jsem hrozné chvíle," přiznává Dvořák. „Večer jsem nemohl usnout, protože jsem myslel na nemoc. V noci jsem se budil zpocený s jedinou myšlenkou – mám rakovinu! Ráno jsem vstával s vytřeštěnýma očima a první, co mi proběhlo hlavou, byla opět rakovina!" Bál se, že nedožije června, až jeho vnoučata přinesou ze školy vysvědčení. A protože se v září měla vdávat jeho dcera, napadaly ho i takové myšlenky, že jí svým úmrtím pokazí svatbu. „A pak se to ve mně náhle všechno vzbouřilo a všem těm černým myšlenkám jsem se vzepřel. Okamžitě jsem se rozhodl, že podivnou léčbu podstoupím. Byla to poslední naděje a nebyla síla, která by mě zastavila. Co mi také zbývalo? Lékaři mě už odepsali, protože mi už nedokázali pomoci," vysvětluje své pohnutky Dvořák.

Známí mu ze Švýcarska poslali knížku Rudolfa Breusse, muž si ji sám přeložil a od té chvíle byl jako vyměněný a odhodlaný překonat cokoli. „Pak mi přátelé doručili šestatřicet lahví zeleninových šťáv Biotta. Tenkrát se u nás ještě sehnat nedaly, dnes už běžně ano. A 20. dubna 1990 jsem zahájil léčení."

Dva týdny předtím se ale Dvořák připravoval přísnou dietou, při které jedl pouze rostlinnou stravu složenou z produktů zdravé výživy a začal užívat vitamínové preparáty. Přestal jíst maso, živočišné tuky, vynechal vejce. Každé ráno se sprchoval studenou vodou, což mu spolu s pozitivním myšlením a vírou ve výsledek léčby poradil jeho přítel, lékař Dušan Morman, tehdejší anesteziolog, dnes primář ARO z liberecké nemocnice.

Víra, vůle, naděje a touha

„Dostal jsem obrovskou chuť do života," tvrdil nám. „V nejtěžších chvílích jsem se rozhodl, že budu soukromě podnikat a podal jsem si žádost o živnostenský list. O několik dnů později jsem jako stavební inženýr udělal zkoušky na soudního znalce. To samo o sobě bylo důkazem, jak moc jsem věřil, že budu žít."

Důchodce Dvořák se zkrátka rozhodl, že bude v průběhu hladovky aktivně pracovat, jednat se zákazníky a starat se o potřeby stavby. „Lidé kolem mě neměli o hladovce ani tušení, a když poznali, že hubnu, záviděli mi a žádali mě o recept na tak účinnou dietu," směje se muž. „Víte, já mám zásadu, že člověk nemá házet flintu do žita a pokud má sebemenší šanci, má bojovat. Mně pomohla víra, vůle, naděje a touha. Nevzdal jsem se a vyhrál jsem!" říká po třiadvaceti letech s odhodláním Stanislav Dvořák.

A jak na tu dobu vzpomíná jeho žena Jitka (81)? „V obrovském strachu a v nečekaných změnách. Byla jsem zvyklá pravidelně vařit, aby měl muž teplá jídla, a najednou jsem vařila jen pro sebe a on nesměl a ani nechtěl jíst nic," vzpomíná. „Vařila jsem mu jen čaje. Byl to pro mě šok."

Za 42 dnů zhubl 15 kilo.

Dvořák pil jen zeleninové šťávy, čaje, minerálky a vodu, vůbec nejedl a dodržel přesně postup doporučovaný Breussem. Za 42 dnů hladovky zhubl o 15 kilo. Nádory začaly ustupovat a postupně mizely, až se úplně vstřebaly. Po skončení hladovky přešel muž během tří dnů pomalu na vegetariánskou stravu, prvním jeho jídlem byla neslaná zeleninová vločková polévka. „V době léčby jsem udržoval výborné vztahy s lékaři liberecké nemocnice Karlem Borčem a Dušanem Mormanem, kteří mi sice hladovku oficiálně nedoporučili, ale protože věděli, že už nemám jinou možnost, tak mě podporovali a věřili mi. Borč mi po skončení léčby napsal do lékařských záznamů toto: Náš pacient Stanislav Dvořák je v současné době vyléčen z rakoviny. Stal se zázrak," říká muž.

Po vyléčení rychle nabíral síly a během jednoho týdne přibral dva kilogramy, za další dva pět kilo. Dvacátý den po hladovce už byl schopen odjet s manželkou na odloženou dovolenou do Švýcarska. Řídil auto z Liberce až do Alp a v horách pak absolvoval několik pěších túr.

Vyléčený muž je dodnes vegetarián a žije zdravě. Zároveň si díky nemoci uvědomil skutečné hodnoty života. „Hlavní je život duchovní, který nás obohacuje, ne peníze, honba za majetkem. Dříve jsem býval výbušný a jako každý technik i racionální. Najednou jsem zjistil, že v klidu a trpělivostí se dosáhne mnohem více než křikem, že cit v jednání s lidmi otevírá dveře a je balzámem na duši. Více než dříve jsem se také v jednání začal řídit vírou v Boha. A nesmírně děkuji manželce Jitce, která se o mě nepřetržitě a obětavě starala," říká s vděčností Dvořák. „Metoda, kterou jsem podstoupil, jistě není všelékem pro všechny nemocné rakovinou, pro mnohé případy ji možná vůbec nelze doporučit ani použít. Ale mně pomohla," rekapituluje po letech muž. „Dnes už vím, že hladovka byla jen polovinou úspěchu, druhá polovina se odehrála v mé hlavě. Nevzdal jsem se a naplno uvěřil, že nemoc porazím, naprogramoval jsem se na to, a to bylo zásadní."

Psal si deník a vydal knihu

Po celu dobu léčby si Dvořák psal deník a své zážitky, zkušenosti i Breussovy postupy pak zveřejnil v knize Rakovina, leukémie a jiné zdánlivě nevyléčitelné nemoci, které jsou léčitelné přírodními prostředky.

DENÍK PROVÁDĚNÉ LÉČEBNÉ KÚRY PODLE BREUSSE

Zaznamenal podle vlastní zkušenosti ing. Stanislav Dvořák

Liberec, duben až červen 1990

Toto jsou autentické záznamy mého konání, pocitů a stavů, jak jsem je prožíval v dubnu a květnu roku 1990 a zapisoval je denně do sešitu. Pokud jsem při přepisování něco dodal na vysvětlení, je to vždy výslovně uvedeno.

Pro své uzdravení jsem se rozhodl na návrh a také s pomocí naší přítelkyně Nadi ze Švýcarska absolvovat léčebnou kůru podle knížky pana Breusse, která má název "Rakona, leukémie a jiné zdánlivě nevyléčitelné nemoci, léčitelné přírodními prostředky". Jde o 42 denní půst. Zaznamenávám zde průběh léčby, své stavy a pocity, vše tak jak se to událo od mého rozhodnutí.

(Poznámka při přepisu: K mému rozhodnutí došlo zcela spontánně, když jsem zjistil, že po další opakované operaci v podpaží mě již po měsíci znovu narůstají v jizvě a okolí nádory a že nemoc vlastně svůj postup zrychluje. Informaci o možném vyléčení jsem dostal začátkem měsíce dubna, tedy asi pět týdnů po operaci.)

Vlastní léčení (půst) jsem zahájil dne 20. 4. 1990. Na léčbu jsem se připravoval asi 14 dnů předem přísnou dietou, při které jsem přijímal pouze stravu rostlinnou, složenou z produktů zdravé výživy, přestal jsem jíst maso, živočišné tuky, vejce, vyřadil jsem alkohol (až na malé množství piva po jídle). K tomu jsem bral 3x denně po třech tabletách vitamínové preparáty (multivitamínové kapsle, které mi poslala rovněž Naďa ze Švýcarska spolu s návodem). Tablety obsahují vitamín A, B1, B2, B6, B12, C, E, dále kalcium, jód, železo, mangan, molybden. K tomu jsem si na radu svého přítele - lékaře, kterého zatím nebudu jmenovat, přidal každé ráno sprchování studenou vodou pro zvýšení odolnosti a dobrou pohodu s důvěrou ve výsledek.

Průběh vlastní kůry

1. den - pátek 20.4.1990

Nastoupil jsem režim podle doporučení v knížce pana Breusse. Ráno na lačno jsem vypil šálek urologického čaje (v té knížce se nazývá Nierenthee, tedy ledvinový čaj), který jsem si připravil již večer - pije se studený. (Ledvinový čaj se u nás neprodává, mám ho však slíbený ze Švýcarska, je na cestě).

Po 15 minutách jsem vypil 2 šálky šalvějového čaje podle návodu (ten jsem si uvařil čerstvý, pije se teplý) a po dalších cca. 20 min. jsem si dal hlt šťávy dle Breusse (originál šťáva z červené řepy a další zeleniny, zaslaná opět ze Švýcarska). Musím doplnit, že jsem jí pil již v přípravném období od 14.4., abych si na ni zvykl. Její chuť mi není nepříjemná, čaje mi však moc nechutnají, pijí se samozřejmě neslazené.

Během dne jsem se věnoval běžné práci, pociťoval jsem ale značný hlad, který jsem zaháněl občas douškem šťávy. Nejhorší to bylo večer. Chce to silnou vůli. Spal jsem dobře.

2. den - sobota 21.4.1990

Je sobota, nejeli jsme na chalupu, jsme doma. S přípravou čajů mi pomáhá manželka. Protože mi přeje uzdravení, přála mi i v těch čajích a vařila je silnější, takže mi nechutnají. Celý den jsem švindloval a těch čajů jsem moc nepil. Pocit žízně jsem neměl, když se nejí, není na co pít. Šťávy jsem také tolik nepil jako včera (včera necelých půl litru, trochu mi v láhvi zbylo). Hlad pociťuji již méně. Jinak jsem se věnoval domácnosti. Spát jsme šli brzo.

V noci jsem se probudil s potřebou jít močit. (To vlastně i včera, ačkoliv jsem tuto potřebu nikdy neměl. To asi ty čaje.)

Při močení jsem náhle ztratil vědomí, upadl jsem na zem a vzbudila se manželka. Ihned mi přišla pomoct, já jsem se už zvedal, pomohla mi postavit se, ale znovu jsem ztratil vědomí. Na zemi jsem se probral, močení jsem dokončil vsedě. Po návratu do postele jsem spal opět dobře. (Manželka však byla vyděšená a začala pochybovat zda se to dá vydržet - poznámka při přepisu.)

3. den - neděle 22.4.1990

Ráno jsem se probudil dost malátný, vstával jsem pomalu, přesto jsem se rozhodl pojkračovat v hladovce. Svůj noční stav jsem připisoval náhlému poklesu tlaku, mám tlak 120/80. Po šálku urologického čaje jsem si šel na chvíli lehnout. Potom jsem ale pokračoval v denním režimu jako včera. Jeli jsme na chalupu, netroufal jsem si řídit auto, řídila manželka. Cestou mi bylo špatně od žaludku, neměl jsem chuť ani na šťávu. Proto jsem si dal asi v 10 hodin malý šálek kávy pečlivě přeceděné. Po ní se mi udělalo dobře, dostal jsem žízeň, napil jsem se vody, i čaj jsem si uvařil sám.

Zbytek dne jsem pracoval na chalupě, stav se rychle zlepšoval. Při zpáteční cestě jsem navštívil zmíněného lékaře se kterým jsem konzultoval událost z dnešní noci. Usoudil, že u mne došlo k dehydrataci a následkem ní k poklesu tlaku při náhlé změně polohy z leže dostoje. Mám víc pít, alespoň 2 až 2,5 litru tekutin denně.

4. den - pondělí 23.4.1990

Ráno pohoda. Denní režim běžný, pití čajů jsem doplnil minerálkou. Ráno jsem vypil trochu kávy. Doplněním tekutin jsem získal opět energii. Odpoledne jsem se cítil již výborně, jako bych žádnou kůru neprodělával. Pocit hladu téměř nemám. Hodně chodím, snažím se pít co nejvíc. Za dnešek jsem vypil asi 1 a 1/2 litru čaje a láhev minerálky. Šťávy asi 0,4 litru.

5. den - úterý 24.4.1990

Spal jsem velmi tvrdě, i když s jedním přerušením na močení. Ráno opět pohoda. Dnes jsem se zvážil. Musím vést údaje o své váze. Kúru jsem začal s váhou 84 kg (při výšce 180 cm). Dnes ráno mám 82 kg.

Denní režim běžný, tj. studená sprcha, potom čaje podle návodu, šťáva po doušcích - celkem méně než 1/2 litru. Tekutin víc jak 2 litry. Jel jsem již sám autem na chalupu, kde jsem dosti tělesně pracoval.

Dnes přišel ze Švýcarska balíček s ledvinovým čajem a kakostem. Uvařil jsem si proto již ráno čaj podle návodu.

6. den - středa 25.4.1990

Spal jsem opět dobře, (v noci močení). Ráno pohoda, režim obvyklý.

Přestože již 5 dnů nepřijímám potravu, jdu denně normálně na stolici. Je jí však čím dál méně, dnes jen tak na lžíci černočervená kašička.

Odpoledne jsem šel na cvičení jógy, bylo to zahájení kursu, do kterého jsem se přihlásil. Po návratu jsem byl unaven a lehl jsem si. Asi po 1/2 hodině odpočinku opět fit.

7. den - čtvrtek 26.4.1990

Spánek normální, ráno se cítím dobře. Denní režim beze změny (sprcha, čaje, šťáva). Šel jsem na nákup a unavil jsem se těžkou taškou. Po krátkém odpočinku se vše vyrovnalo. Stále pracuji, autem jezdím be potíží. Hlad nemám. Šťávy dnes méně než 1/2 litru. Večer jsem jel do Janova na schůzi stavební komise NV. Váha večer 79 kg. Stolice stejná jako včera.

8. den - pátek 27.4.1990

Spánek normální, denní režim beze změn. Mám za sebou první týden. Hodně chodím, pracuji, můj stav je stabilizován, necítím výraznou změnu. Dnes jsem byl na brigádě ve škole. Dnes nečekaně stolice tuhá. Vážím 76 a 1/2 kg

9. den - sobota 28.4.1990

Spal jsem dobře, denní režim obvyklý, stolice řídká a málo. Cítím se dobře.

10. den - neděle 29.4.1990

Jedeme na chalupu, řídím auto. Na chalupě pracuji (dělám dláždění terasy), cítím se dobře. Denní režim beze změn. Čaje si připravuji sám. Stolice obvyklá, tj. řídká kašička.

11. den - pondělí 30.4.1990

Spal jsem dobře, ráno sprcha, příprava čaje, potom cesta autem do Teplic, řídím sám celou cestu. V Teplicích jsem navštívil přítele - lékaře dr. Ryse (onkolog), sdělil jsem mu, co podnikám. Léčbu neznal. Se zájmem mě prohlédl, nahmatal nádory a řekl, že by "se to mělo ozařovat". Trochu mi narušil psychiku. Cestu zpět jsem opět řídil, ujel jsem celkem 220 km. Večer unaven . Stolice jako obvykle.

12. den - úterý 1.51990

Spal jsem trhaně. Ráno unaven. Celý den jsem se šetřil, pracoval jsem jen málo. Jinak denní režim normální. Stolice nebyla.

13. den - středa 2.5.1990

Spal jsem dobře, už je to zase dobré, pohoda. Denní režim normální. Mám hodně práce se zajišťováním stavby na Bedřichově. Ráno Jablonec. Odpoledneu dětí v Pavlovicích. Potom jóga. Jóga mě unavuje, nemohu dotahovat cviky. Cítím i bolest v podpaží. Stolice normální, tj. trochu řídké kašičky.

14. den - čtvrtek 3.5.1990

Spal jsem opět tvrdě. Mám za sebou dva týdny hladovky. Ráno jsem se vážil, vážím 77 kg. Cítím se dobře, hlad nemám. Cesta autem na Bedřichov. Vozím si sebou čaj v termosce, láhev minerálky a šťávu. Za 13  dnů jsem vypil 9 lahví šťávy. Stolice opět stejná.

15. den - pátek 4.5.1990

Spal jsem přerušovaně. Dnes příliš horko. Měl jsem jet do Ústí na prohlídku k paní MUDr. Dufkové, přála si mě vidět. Odřekl jsem to, necítím se na cestu vlakem v tom horku. Jinak dodržuji stále stejný režim. Při procházkách i práci vyhledávám stín. Stolice opět obvyklá.

16. den - sobota 5.5.1990

Jsme na Bedřichově, pracuji jen lehce, šetřím síly. Docházím na stavbu (asi 2 km do kopce 2x), rodina obědvá, vůně jídla mně nedráždí. Zjišťuji, že jídlo je zvyk, když se mu dá odvyknout. Stolice opět normální - kašička.

17. den - neděle 6.5.1990

Spali jsme na chalupě, celkem jsem spal dobře, ráno pohoda. Dnes jsem vynechal studenou sprchu (na chalupě není), jen jsem se omyl studenou vodou. Jinak denní režim normální.

Dnes jsem zjistil, že se mé nádory i uzlina v podpaždí zvětšují dál. (Sleduji se stále, dnes jsem nabyl jistotu.) Znejistěl jsem, mám obavu, abych nemusel na operaci dřív, než ukončím kůru. Chybělo by mi asi 14 dnů. Stolice opět normální.

18. den - pondělí 7.5.1990

Spal jsem dobře. Fyzicky se cítím normálně, denní režim obvyklý. Pracuji a jezdím autem. Mám ale pocit chladu, musím se víc strojit. Přesto jsem nepřestal se sprchováním. Stolice normální.

19. den - úterý 8.5.1990

Rozhodl jsem se navštívit komisi na kožním odd. (za týden bych tam stejně musel na normální termín). Měl jsem obavu z výsledku prohlídky. Sdělil jsem p. dr. Borčovi, že chci absolvovat hladovku. Bál jsem se, že mě vyhodí. Kúru ale neznal, divili se, proč chci zhubnout. Nechal jsem mu tam knížku Breusse a český překlad k prostudování. Mám přijít ve čtvrtek (pozítří). Na nález nereagoval, to mě trochu uklidnilo.

20. den - středa 9.5.1990

Spal jsem trhaně, mám starosti jak to dopadne. Ráno brzo jsem jel na Bedřichov, mám tam tesaře na střechu a zedníky. Celý den se snažím být zaměstnán, abych nemyslel na nemoc. Denní režim normální, včetně ranní studené sprchy. Stolice normální

21. den - čtvrtek 10.5.1990

Spal jsem přerušovaně, ranní režim normální. Návštěva u dr. Borče. Obrovská úleva - léčení mi doporučil. Přiznal jsem se, že jsem již v polovině. Projevil zájem o průběh. Dohodli jsme se, že přijdu ukázat opět za týden a potom vždy po týdnu v 11.00 hodin. Znovu jsem ve formě, fyzicky i psychicky.

(Poznámka při přepisu: Dnes vím, že tento den byl pro mne rozhodující, protože jsem získal obrovský impuls a víru ve správnost svého rozhodnutí, když mi to shcválil dr. Borč).

pokračování v článku před tímto