OKOZDRAVÍ

22. den hladovky (jen čaje, voda a ovocné a zeleninové šťávy) - pátek 11.5.1990

Ráno pohoda. Spal jsem dobře. Při ranní procházce se psem se mi chtělo běžet. Cítím se lehký a svěží. Touhu po běhání jsem utlumil, vím, že musím šetřit síly, když nemám přísun kalorií. Dnes vážím 75 kg, ztratil jsem už 9 kg. Moji známí si už všímají, že hubnu, a chtějí recept na moji dietu. Jinak celý den normální režim. Mám za sebou 3 týdny hladovky, snad to vydržím. Stolice opět normální.

23. den - sobota 12.5.1990

Jedeme na Bedřichov, ráno pohoda, spal jsem dobře, jsem schopen řídit auto. Na chalupě nepracuji, šetřím síly, 2x jsem šel na stavbu, nejsem unaven. Denní režim normální, stolice normální. Vzpomínám si, že jsem byl upozorňován, abych si při nedostatku vyměšování pomáhal klystýrem. Konstatuji, že to nemám zapotřebí. Večer je mi zima. Jdu spát do postele s ponožkami.

24. den - neděle 13.5.1990

Spal jsem dobře, psychika dobrá, mám pevnou víru v konečný úspěch. Denní režim normální (bez ranní sprchy na chalupě). Šetřím síly, duševně však pracuji velmi intenzivně. Stolice normální.

25. den - pondělí 14.5.1990

Spal jsem dobře. Denní režim normální, stále si sám připravuji čaje, je to už rutina. Pokud jedu někam autem za prací, vozím s sebou termosku a láhve se šťávou a minerálkou. Docházím také k dětem do Pavlovic. Zhubnul jsem, takže je mi všechno volné. Koupil jsem si nové kalhoty. Stolice normální.

26. den - úterý 15.5.1990

Spal jsem dobře (i když denně vstávám na močení). Stále dodržuji denní režim včetně ranní studené sprchy. Je mi zima, spím v ponožkách. Cítím se dobře. Stolice normální.

27. den - středa 16.5.1990                               

Ráno pohoda, necítím změnu. Nádory se ale zvětšují. Nevěnuji tomu pozornost, resp. nedám se deprimovat. Manželka mi na ně přikládá vlaštovičník, čerstvě nasbíraný po ránu. Stolice normální.

28. den - čtvrtek 17.5.1990

Dnes končím 4. týden. Zvykl jsem si na režim, necítím hlad. Dnes pravidelná dohodnutá návštěva u dr. Borče. Nález ho neznepokojil. Dal jsem mu ochutnat šťávu. Přivolal na prohlídku další lékařku ("Už jste viděla chlapa, který měsíc nejí?"), všeobecný údiv i mezi sestřičkami. Nic nenormálního na mně není. Po prohlídce jsem ještě klidnější. Zmínil jsem se při prohlídce i o stolici, že to stále funguje. Odpověď dr. Borče byla překvapivá, i když logická: "Ztratil jste už 11 kg váhy, někudy to přece musí ven," Vážím teď už jen 73 kg.

29. den - pátek 18.5.1990

Spal jsem dobře, začínám 5. týden. Necítím hlad ani nemám výraznou chuť na jídlo. Za 4 týdny jsem vypil 17 lahví šťávy po 1/3 litru. V těchto dnech mi stačí 1 láhev na 2 dny. Pracuji stále na řízení staveb, jezdím autem. Stolice normální.

30 den - sobota 19.5.1990

Jedeme opět na chalupu. Odpočívám, šetřím síly. Cítím se dobře, pravidelný režim dodržuji. Žádná mimořádnost.

31. den - neděle 20.5.1990

Odpočívám, chodím na procházky. Je mi zima. Stolice nebyla

(Poznámka při přepisu: Ode dneška už se stolice neobjevila až do konce hladovky. Přesto jsem nepoužil klystýr, a jak jsem zjistil, nic se nestalo. (Po ukončení hladovky - 3. den jsem šel normálně na záchod a vše se srovnalo.)

32. den - pondělí 21.5.1990

Spal jsem dobře. Dopoledne porada na stavbě v Bedřichově, potom jednání na ONV v Jablonci, potom na CHKOJH v Liberci. Jezdím autem po úřadech. Opět podiv od známých nad mou "figurou". Dietu jsem neprozradil. Cítím se dobře. Odpoledne po návratu jsem si na chvíli lehl.

33. den - úterý 22.5.1990

Celý den běžný režim, bez dalších poznámek.

34. den - středa 23.5.1990

Vše běží už ze setrvačností. Lhal bych, kdybych řekl, že se už netěším na konec hladovky, ale teď už určitě vydržím.

35. den - čtvrtek 24.5.1990

Dnes opět návštěva u dr. Borče. Spokojenost, k nálezu žádné připomínky, i když nádory se mi zdají opět větší. Dnes končím 5. týden hladovky. Vážím 71 kg.

36. den - pátek 25.5.1990

Začínám cítit ztrátu sil, nikoliv však psychických. Denní režim dodržuji, odpoledne si jdu na chvíli lehnout.

37. den - sobota 26.5.1990

Jedeme opět na chalupu, opět řídím auto. Na chalupě ale jen odpočívám.

38. den - neděle 27.5.1990

Neděle se mi zdá dlouhá. Odpočívám, nechci se unavit. Už aby byl konec.

39. den - pondělí 28.5.1990

Spím dobře, ale ráno se cítím unaven. Přesto normální režim včetně studené sprchy. Na procházky chodím pomalu. Dnes jsem viděl v televizi Itala, jak hltavě pojídá špagety. Poprvé jsem dostal chuť na jídlo. Těším se na špagety, až to půjde. Odpoledne jsem si znovu lehl.

40. den - úterý 29.5.1990

Už se to blíží, věřím, že to bude dobré. Vše běží setrvačností. Znovu si ověřuji, že všechno je jen věcí času.

41. den - středa 30.5.1990

Od rána se cítím unaven, ale šťasten. Režim dodržuji přesně, stále si připravuji čaje sám. I dnes jsem jel autem.

42. den - čtvrtek 31.5.1990

Poslední den hladovky. Chce se mi volat HURRÁÁ. Návštěva u dr. Borče - úspěch - objektivní nález zní - RETRAKCE, tj. ústup, zpětný tah či něco takového. Poprvé zazmenávám zmenšování nádorů. Přes slabost se mi chce běhat, skákat. Večer první jídlo - nejlepší jídlo, jaké jsem kdy v životě jedl - zeleninová vločková polévka neslaná.

Kúru jsem ukončil s váhou 69 kg. Ztratil jsem tedy 15 kg.

1. den poté - pátek 1.6.1990

Pokračuji v denním režimu jako dřív, ale s pomalým zvykáním na jídlo. Jím málo a častěji. Zeleninu, brambory, černý chléb, ovoce. Manželka mi dopřává toho nejlepšího.

Poznámky k přepisu: Zde jsem svoje záznamy ukončil. Musím doplnit, že na normální (rozuměj vegetariánskou) stravu jsem přešel během tří dnů, rychle jsem nabíral sílu a během jednoho týdne jsem přibral 2 kg, za dva týdny už 5 kg. Nádory se postupně vstřebávaly, až na jeden, ze kterého se vyklubal zánětlivý proces a 17. den po hladovce mi ho otevřeli, vyčistili, dali drenáž, a tak se zahojil i ten.

20. den po hladovce jsem již byl schopen nastoupit cestu autem do Švýcarska, celou cestu jsem řídil a potom absolvoval několik pěších túr v Alpách. Během 14 denního pobytu ve Švýcarsku jsem se zotavil tak, že jsem srovnal váhu o další 3 kg, tuto váhu si podržuji v rozmezí +/- 1 kg dodnes.

Po návratu ze Švýcarska jsem navštívil p. dr. Borče, ten byl nesmírně spokojen a do mé karty si před mými zraky zapsal "Stal se zázrak".

Nevím, zda se stal zázrak, ale vím dnes, že silná vůle přemůže mnohé, a proto si myslím, že tento zázrak je možné opakovat. Vydávám proto toto svědectví a přeji svým následovníkům, aby vytrvali a aby byli stejně úspěšní.

VYJÁDŘENÍ OŠETŘUJÍCÍHO PRIMÁŘE MUDr. KARLA BORČE, LIBEREC - rekapitulace příběhu, který končí vyléčením

Ing. Stanislav Dvořák, nar. 12.1.1928, bytem v Liberci 2, Wintrova 16, byl u nás vzat do léčby v r. 1985, a to s kožním nádorem, vznikajícím z pigmentových mateřských znamének (tzv. černá rakovina). Provedlo se radikální vyříznutí tohoto velmi zhoubného nádoru. Následně kontrolován 5 let bez známek onemocnění (tedy "vyléčený" pacient"). Koncem roku 1989 zjištěna metastáza do uzlin podpaží vpravo. Provedeno kompletní vyjmutí, ale po 4 měsících došlo k opětné metastáze do téhož podpaždí a proces byl tak pokročilý, že nádor postupoval podél velkých cév do hrudníku, takže chirurg nemohl provést operaci, aniž by porušil tepny a nervy, a pacient se ocitl bez možnosti léčby, ponechán osudu.

Pacient byl informován o svém stavu. Jednoho dne mi přinesl k přečtení brožurku pana Breusse z Rakouska: Rakovina, leukémie a jiné zdánlivě nevyléčitelné choroby. Po jejím přečtení mi bylo jasné, že v tomto případě opravdu může i v tomto stavu pacientovi tato léčba prospět. Takto jsem se též pacientovi vyjádřil, když jsem viděl, jak na mně jeho oči visí. Pacient odcházel pln důvěry ve mne a v mé doporučení a zahájil dle toho léčení. Při dalších kontrolách došlo k zázraku. Uzliny jako pěsti v podpaží začaly se zmenšovat a do 4 měsíců byla podpažní jamka zcela bez nádorů. Úspěch této léčby vidím hlavně v důvěře pacienta v uvedenou metodu a v jeho disciplinovanosti při provádění léčby a diety.

Zdroj: kniha RAKOVINA, LEUKEMIE. Rudolf Breuss