OKOZDRAVÍ

 1. Jaromír Kubeš, 15 let, gymnázium České Budějovice

ŽIVOT (NE)JEDNOHO TEENAGERA

Vše začalo jednoho běžného jarního dne, když mi spolužáci řekli o rozhodnutí vlády, že se nebude týden chodit do školy. Nebo alespoň takto si to pamatuji.

Nejprve to bylo jako prázdniny, jelikož jsme si všichni mysleli, že to bude jen krátkodobé a vše bude zanedlouho opět v normálu. Více jsme se však mýlit nemohli. Vláda, připomínající spíš dětské hřiště, než tým kvalifikovaných politiků, měla jiné plány. Nouzový stav se nekonečně prodlužoval a neměl viditelný konec. S tím také ruku v ruce přišlo distanční vyučování, které má nepochybně spoustu vad, avšak není to nic nesnesitelného. Nejprve bylo vše zajímavé a nové, takže to nebyla ani taková nuda. S přibývajícími dny to ale vypadalo, jakoby se rozbila tiskárna a tiskla nespočet téměř totožných listů papíru.

Každý den začal být jako ten předchozí. S omezením vycházení a sportu se situace mnohonásobně zhoršila. Chvílemi si člověk říkal, jestli to snad není časová smyčka. 

Většina věcí, které mohl člověk dělat doma přestala být zábavná. Ale co naplat, musel jsem se adaptovat. Zvykl jsem si proto na nekonečný koloběh stereotypu. Přestal jsem vyhledávat i zábavu, protože to bylo bezvýznamné. Místo toho jsem se uzavřel, jak fyzicky, tak psychicky, do jakéhosi "čekajícího" stavu. Má to sice i výhody, jako třeba klid a ticho kolem mne i uvnitř mě. Avšak sem tam, když vyjdu ven, jsou vedlejší účinky zřejmé. Například vzdálenější objekty, které jsem mohl před karanténou vidět bez problémů, zaostřit nyní nemohu. A celkově mi sluneční světlo spíše vadí.

Je snad toto v dnešní době elektroniky i nový životní styl?

Žijeme v Matrixu?

J. K.

Poznámka: Měli bychom s tím něco udělat! Je mi to líto! Omlouvám se všem dětem za naší vládu. V jiných zemích děti do školy chodí. Tady někdo asi chce, abyste v budoucnu byly levnou pracovní silou. Podezírám AGROFERT, dotace dodá sám sobě, ale pracovní síly (lidé) na něj doufám dlabou.

Doufám, že už brzo naši čtyři hlavní představitelé: Havlíček, Hamáček, Babiš a Zeman nasednou do vrtulníku a odletí navždy do Ruska, Číny nebo do Severní Koreje! To jsou jejich země zaslíbené. 

P. R.

2. Kryštof, syn přátel, 12 let

JARO PODLE KRYŠTOFA

Jaro už se skokem blíží,

kéž covidu cestu zkříží.

Matka už nám nevaří,

testy se mi nedaří.

Začal jsem pít víno,

je mi z toho blivno.

A ségra je pěkná kráva,

do whisky led mámě dává.

Kr.

Poznámka: A co děti, mají si kde hrát? Pusťte je do školy a ven! Nechte je sportovat, dýchat a smát se bez náhubku! Nechte je běhat, skákat a povídat si s kamarády! Nechte je plout, tančit a zpívat! A pusinkovat se - je jaro!

A hlavně na nich nedělejte žádné testy!

P. R.