OKOZDRAVÍ

Švýcarské zdravotní pojišťovny proplácejí homeopatii, akupunkturu, tradiční čínskou medicínu, bylinnou medicínu a celostní medicínu. Takto Švýcarsko dává šanci mnoha léčebným uměním, která se osvědčila v minulých dobách.

Tento posun k celostním přístupům umožnuje švýcarskému zdravotnickému systému skutečně léčit a omezit udržování pacientů trpících chronickými nemocemi ve statu quo. Díky začlenění různorodých systémů léčby se léčení stane dostupnějším. Lidé se budou svých nemocí skutečně zbavovat a celkové výdaje na léčbu dost možná klesnou, protože se u mnoha pacientů konečně přetne finančně náročný cyklus léčení původní nemoci, léčení vedlejších účinků původní léčby atd.

Syntetická farmacie se na světě objevila roku 1869 a nejdůležitější surovinou pro ni byl kamenouhelný dehet. Vůbec prvním „lékem“ bylo sedativní hypnotikum chloralhydrát. Farmaceutické společnosti začaly generovat své první zisky díky hnusným extraktům z dehtu. Mnoho „léků“, které se dostaly na trh v samotných počátcích existence těchto společností, by se lépe hodilo do textilních a chemických továren. První analgetika a antipyretika fenacetin a acetanilid se vyráběla z anilinu a p-nitrofenomu, což jsou vedlejší produkty uhelného dehtu.

Farmaceutická „věda“ je z velké části popřením léčebných metod, které lidstvu pomáhaly stovky let. Dobrá zpráva je, že ještě existuje dostatek bylinářů, kteří udržují při životě tradici tvorby skutečných léků z rostlin. Rostliny si syntetizují své vlastní léky a obsahují složky, které při správné extrakci a užívání spolupracují s lidským organismem tak, aby mu navrátily zdravou rovnováhu.

Když v roce 2005 švýcarské zdravotnické orgány zablokovaly zákonný přístup k metodám alternativní medicíny, občané nemlčeli. Výsledkem bylo referendum, jež proběhlo o čtyři roky později a s jednoznačným výsledkem: dvě třetiny Švýcarů hlasovaly pro to, aby se pět výše zmíněných metod opět dostalo na oficiální seznam placených zdravotnických služeb.

Po roce 2012 bylo všech pět komplementárních metod v rámci šestileté zkušební lhůty zahrnuto do základního pojištění. Na konci tohoto období se rozhodne o jejich efektivitě, vhodnosti a finanční náročnosti.

Holistické terapie nejsou jako syntetická léčiva. Léčen je celý člověk, a nikoli jen jeden symptom. 

I přes impozantní technické možnosti dnešní konvenční medicíny je podle švýcarské vlády homeopatie výrazně rentabilnější, což je v dnešní ekonomicky náročné době velkou výhodou. Skutečnost, že je homeopatie široce uznávána jako jedna z nejbezpečnějších metod medicíny, je jen další z mnoha předností této přírodní léčby.

Švýcarská vládní zpráva Health Technology Assessment (HTA) o účinnosti, vhodnosti, bezpečnosti a nákladech je doposud nejkomplexnější zhodnocení vědeckých důkazů týkajících se homeopatie. Analyzuje celou řadu klinických studií a laboratorních výzkumů, zkoumá zdroje důkazů o hospodárnosti a rentabilitě homeopatické péče. Švýcarská vláda dokonce provedla vlastní studii efektivnosti homeopatie mezi švýcarskými lékaři a pacienty. Zpráva bohužel není dostupná online, řadu poznatků však lze nalézt v článcích na stránkách www.huffingtonpost.com/dana-ullman/.

Zpráva shledává, že celkové náklady lékařů specializujících se na homeopatii poklesly o 15,4% ve srovnání s lékaři praktikujicími klasickou medicínu, stejně tak jako i s lékaři, kteří praktikují jinou alternativní či doplňkovou léčbu (kromě homeopatie). Takové snížení nákladů představuje potencionální úsporu stovek miliónů dolarů. Signifikantní 15% úspora nákladů na zdravotní péči spojená s praktikováním alternativní medicíny jako je homeopatie, akupunktura či antroposofická medicína byla potvrzena i nezávislou holandskou studií, která analyzovala pohledávky z velké zdravotní pojišťovny (Kooreman, Baars, 2011). Dle této studie jsou nižší náklady důsledkem menšího počtu pobytů v nemocnici a méně častého předepisování drahých léků. Ze studie také vyplývá, že pacienti, kteří podstupují alternativní či doplňkovou léčbu, žijí déle.

Autoři zprávy odkazují na četné studie, které hodnotily efektivitu nákladů homeopatické versus konvenční léčby u pacientů,kteří trpí specifickými zdravotními problémy, jako je například neplodnost žen, revmatoidní artritida, zánět středního ucha, trávící potíže či respirační alergie. Podstatný rozdíl v nákladech byl nalezen v léčbě ženské neplodnosti. Studie dětí s infekcí horních cest dýchacích konstatovala, že děti, které byly léčeny homeopatiky, trpěly méně recidivami a měly nižší spotřebu antibiotik než klasicky léčené děti. Jiná studie sledovala 569 pacientů s revmatickým onemocněním a shledala, že po zahájení homeopatické léčby mohlo 29% pacientů přestat užívat klasickou léčbu, u 33% se podařilo snížit závislost na lécích a jen u pouhých 6% pacientů bylo nutné navýšení klasické léčby.

Jedna z prvních studií, která srovnávala ekonomické aspekty homeopatické a konvenční léčby, byla provedena už v roce 1900 (Bradford, 1900) a publikována v knižní podobě pod názvem Logika čísel (The Logic of Figures). Studie srovnávala morbiditu (nemocnost) a mortalitu (úmrtnost) jednak v homeopatických a konvenčních nemocnicích, jednak i v psychiatrických léčebnách a věznicích, ve kterých byly zavedeny buď klasické či homeopatické způsoby léčby. K velkému překvapení konvenční medicíny, úmrtnost klasicky léčených pacientů byla 2x až 8x vyšší než u pacientů léčených homeopatiky (z porovnání záznamů stovek nemocnic). Velký zájem vzbudily také výborné výsledky homeopatie v léčbě obávaných infekčních onemocnění jako je cholera, tyfus, žlutá zimnice, spála, zápal plic či chřipka.

Ve švýcarské studii byla citována i zpráva německé vlády. Ta srovnávala počet hospitalizací pacientek podstupujicích klasickou terapii ve srovnání s ženami, které se léčily u lékařů-homeopatů. Bylo zjištěno, že pacientky konvenčních lékařů byly hospitalizovány 6x častěji než pacientky homeopatických lékařů.

Švýcarská vláda financovala i svou vlastní studii, jež zahrnovala více než 3000 pacientů. Srovnávala spokojenost nemocných, kteří vyhledali péči lékaře-homeopata, a spokojenost nemocných, kteří se léčili u lékařů praktikujících klasickou medicínu. (Marian, Joost, Saini, et al, 2008). Pacienti lékařů-homeopatů byli významně častěji "naprosto spokojeni" se svou léčbou (53% vs. 43%), než pacienti konvenčních lékařů, kteří měli téměř 4x tolik závažných nežádoucích účinků.

Vedle zredukování nákladů na zdravotní péči byly sníženy i různé nepřímé náklady - jako je například zkrácení nemocenské dovolené u pacientů léčených homeopaticky. Pacienti alternativních lékařů si také pochvalují lepší vztah lékař-pacient i méně nežádoucích účinků. Tyto skutečnosti rovněž přispívají k vyšší efektivnosti tohoto typu lékařských postupů.

Pointou studie je, že na základě vysoké poptávky švýcarské populace po homeopatii a vysoké úrovně bezpečnosti, je homeopatie pro švýcarskou populaci více než vhodná. Průzkumy odhadují, že 57% švýcarské populace užívá komplementární či alternativní léčbu, 62,5% švýcarských lékařů je pro alternativní léčbu, přičemž 40% ji předepisuje.

Slova Hippocrata,

otce medicíny, byla: ,,Především neškodit." S ohledem na skutečnost, že homeopatie i jiné komplementární léčebné metody jsou mnohem bezpečnější než klasické léčebné strategie, možná nastal čas, aby vlády i pojišťovny následovaly příkladu Švýcarska.

Lékaři a léčitelé pojďme prostě spolupracovat .

Petra Randáková